Ostří hoši – založení oddílu – autentický přepis historické kroniky dokládající založení 5. oddílu „ostří hoši“, dne 23. listopadu 1921 (ve středu)

V malém salonku Jurky sešlo se asi 8 hochů. Čekali na svého vůdce. Ani se všichni řádně neznali, ač byli již déle skauty, neb každý byl z jiného oddílu.

Proč se sešli? Na jakého vůdce čekali?

Nebyly tehdy na „Fortě“ nejpěknější poměry. Datovalo se to jednak od té doby, kdy byl založen dívčí oddíl, jednak když přišlo na Fort mnoho lidí, kteří se tam chtěli uplatniti. Docházelo ke sporům a nespokojenosti jednotlivců.

Po jednom nepěkném činu několika skautů, jež ostatní hoši zastávali, rozhodl se bratr okresní zpravodaj, že z Fortu odejde. Neučinil tak s lehkým srdcem. Vždyť opouštěl něco, do čeho vložil velkou část svého života, vždyť on to byl, jenž založil v Olomouci skauting, on to byl, jenž získal „Skautský domov“ a denně v něm pracoval. Zdálo se mi, že celá jeho práce je marná, že to co vybudoval vlastně ničím není, neboť to neodpovídá tomu, co chtěl vybudovat. Hledal chybu a došel asi k závěru, že pro jednoho člověka (a on byl tehdy jediný, jenž věci řádně rozuměl) není možno po skautsku vychovávat 200 hochů. Vůdce se musí zabývati každým hochem zvláště, a to se mu zdaří jen při malém počtu hochů. Velký počet snad imponuje veřejnému vystoupení, ale za mravní úroveň hochů nemůže ručiti jediný člověk. Hoši jsou snad před vůdcem dobrými skauty, ale za ním dělají zase něco jiného.

Opustit skauting úplně – to pro něho již možno nebylo; příliš s ním srostl. Několik těch táborů, několik pěkných chvil mezi hochy se mu vrylo tak v duši, že byl s to obětovat vše pro skautskou myšlenku.. A tu se rozhodl následovně. Odejde z Fortu, kde je vše jakési prohnilé, skoro protiskautské, a založí nový oddíl jen z několika hochů, těm dá veškerou svoji sílu a své schopnosti, ty vychová ve skutečné skauty, ve vůdce kteří obrodí ještě jednou skauting v Olomouci.

Bylo mi skoro úzko když se loučil s Fortem a když vyzýval hochy, v nichž je odvaha a síla jít přímo za skautským programem, aby odešli s Fortu s ním.

A to byli ti hoši, kteří se odhodlali jíti za svým bývalým zpravodajem. Poutala je jednak láska a víra v něho, a pak mnozí byli nespokojení s tím, co se na Fortě dálo.

Vůdce přišel. Mám za to, že když vcházel do salonku, také jemu zabušilo silněji srdce, neb nevěděl, kdo půjde za ním. Je pravda, míval kdysi svoji družinku „úderníků“, ale ti 3 hoši byli již starší a zdálo se dokonce, že v poslední době ztrácejí zájem o vše. A přece přišli. Ovšem, jak uvidíme později, dlouho nevydrželi.

Bratr vůdce vyložil hochům proč odešel a načrtl v hrubých rysech co chce s hochy dělat. Byl dobrým řečníkem a dovedl vzbudit nadšení. A tentokráte se mu to podařilo úplně. Domluveny schůzky, uvažováno o tom, jak by se měla nově utvořená skupina, oddíl, jmenovati. Přijat návrh Číňanův: „Ostří hoši“ (dne 30. XI. 1921, doložil: Karel)

To byla prví schůzka, více formální, při níž jsme nebyli ještě tuze spolu seznámeni. Ale potom ty ostatí. Pro nás všechny, jenž jsme se zúčastňovali (a stávalo se zřídka, aby někdo chyběl) jsou nezapomenutelnými chvilkami v životě. Bratr vůdce skutečně plnil to, co si byl určil. Vyprávěl nám historky ze svého života (na ty se pamatuji nejlépe, zvláště o Podskalácích“) a aniž jsme to pozorovali, vkládal nám přímo do duší nejkrásnější skautské zásady, učil nás milovati přírodu, druh druha, stopování a mnoha jiným věcem. Žil pro nás a my žili pro něj a pro své bratry „Ostré“. Vše co nám říkal, přijímali jsme s nadšením. Jistě ve vzpomínkách všech hochů si pojistila jeho matinka a sestra, později též ženuška, jež vždy kdykoliv jsme měli schůzku, měly pro nás připraveno něco dobrého. A bývalo to často. Ty dobré rohlíčky, čaje, čokoláda.

Nevím, proč dnes mi to již tolik nechutná jako tehdy.

Číňan